Tuniská Sahara – zrádná i krásná

Tuniská Sahara – zrádná i krásná

Sahara je se svou rozlohou 9 000 000 km² jednoznačně největší pouští světa, zaujímá třetinu celého afrického kontinentu a stejnou plochu jako třeba Čína nebo USA. Rozkládá se od západního pobřeží Afriky až k Rudému moři a pokrývá území jedenácti afrických států. Slovo „sahra“ znamená v arabštině jednoduše „poušť“.

Povrch Sahary tvoří převážně kamenitá poušť, tvořená místy skalami, oblázky, štěrkem nebo i hlínou, menší část pak zaujímají pouště písečné. Tato kamenitá pustina je monotónní a fádní, zem je křižována horskými pásmy, která sem tam přeruší horské oázy. V centrálních oblastech Sahary se nachází několik pohoří sopečného původu, jejichž vrcholy přesahují tři tisíce metrů, je to například Ahaggar, Tassili nebo Tibesti. Nejvyšším vrcholem je s výškou 3415 metrů nad mořem neaktivní vulkán Emi Koussi. Východní část Sahary protíná od jihu k severu řeka Nil, na jihu zasahuje do pouště svým severním obloukem řeka Niger. Sahara se stala také významným nalezištěm ropy, zemního plynu, uhlí, železné rudy a dalších nerostných surovin.

Zlomek z celé rozlohy Sahary zasahuje i na území Tuniska. Tady najdeme tři druhy pouště – kamenitou hamádu, oblázkový serír a písečný erg. Právě erg táhnoucí se až od Maroka je typickým obrazem Sahary, který lidé znají z filmů nebo fotek. Ty nejúchvatnější písečné duny se nachází v oblasti Ksar Ghilane. Písek se přemisťuje z jedné strany na druhou a často díky slunci mění své barvy. Občas je bílý či žlutý, jindy zase načervenalý. Směrem na sever se rozprostírají rozsáhlé stepi kombinované s písečnými dunami a lemované vyschlými solnými jezery. Pokud toužíte po tom, spatřit fata morgánu, s největší pravděpodobností se vám to podaří u největšího solného jezera Chott el-Djerid. Po většinu roku je vyschlé, v období zimních dešťů se jeho lesknoucí hladina rozprostírá, kam až oko dohlédne.

Návštěva pouštní oázy je po několikadenní putování doslova pohlazením na těle i na duši. V minulosti byly oázy útočištěm karavan a zbloudilých cestovatelů, ale jejich bohatství využívaly také kmeny žijící v poušti. Vyrostly kolem přírodních pramenů, podzemních vod a studní, dnes existují pouze díky zásahu člověka. Byly zde vybudovány zavlažovací systémy, díky kterým mají dostatek vody nejen lidé, ale také zvířata a rostliny. Kolem některých oáz, jako je třeba Gabes či Douz se rozrostla velká města.

K Sahaře neodmyslitelně patří karavany velbloudů, divokých zvířat se zde však příliš nevyskytuje. Sem tam můžete náhodně narazit na gazelu, divoké velbloudy, ale většinou ty co spatříte, vždycky patří k něčímu stádu. Dříve pobývala v poušti severoafrická liška s obrovskýma ušima, kterou je dnes možné vidět pouze v zoologických zahradách. Na poušti se daří ještěrkám, škorpionům a jedovatým zmijím. Vegetaci zastupují trsy pichlavé trávy „halfa“, která se používá k výrobě papírů a rohoží.

Podnebí Sahary je suché s ročními srážkami od 50 do 100 mm, v těch nejsušších oblastech spadne maximálně 25 mm srážek ročně. Na mnoha místech jsou srážky zaznamenávány dokonce s několikaletými bezesrážkovými odstupy. Průměrná lednová teplota se pohybuje mezi 10 až 15°C, v létě je to 30 až 37°C. Rozdíl teplot ve dne a v noci může činit až 30°C. Ničím neobvyklým nejsou na Sahaře ani písečné bouře, díky kterým se přemísťují ohromná mračna prachu a písku. Vítr odnáší písek do vzdálených míst, spad bývá zaznamenáván i v Evropě nebo dokonce Jižní a Střední Americe.

Podle paleontologů a archeologů bylo území Sahary ještě před 5 až 7 tisíci lety poměrně úrodnou oblastí, která byla vhodná pro pěstování plodin a také pro chov dobytka. Od 7. století sem začali pronikat Arabové, kteří zde šířili islám. Tím výrazně ovlivnili původní etnika a jejich kulturu. Obyvatelstvo Sahary dnes tvoří několik etnických skupin. Mezi nejvýznamnější patří především Tuaregové, Berbeři, Arabové a v menší míře pak i některé černošské kmeny. K nejhustěji obydleným oblastem patří pobřeží Středozemního moře a oblast dolního toku Nilu. Lidem je umožněno pěstovat například zeleninu, obilniny, datlové palmy a chovat velbloudy.

Každý kousek zeleně, každá studna či pastvina byla kdysi ve vlastnictví nějakého kmene, který svůj majetek pečlivě opatroval, bránil a choval ve velké úctě. Jakýkoliv cizinec přestavoval hrozbu a konkurenci. Aby lidé přežili, vytvářeli skupiny, klany a jakési komunity. Každý klad se sestával z několika rodin se společnými předky, několik příbuzných klanů vytvořilo kmen, který si určil náčelníka a tak vznikl jakýsi miniaturní suverénní autonomní stát. Vypovězení z této komunity znamenalo pro nešťastníka jistou smrt uprostřed písečných dun. I když kmenová sounáležitost místních lidí již není tak důležitá jako v dávných dobách, pořád je velmi silná. Nic nezajistí větší pocit bezpečí a ochrany než je krevní pouto.

Poušť se stala v poslední době vyhledávaným cílem turistů, ať už dobrodruhů, fotografů nebo jen zvědavců, kteří si chtějí zpestřit program během své dovolené u moře. Písek však umí být velmi zrádný a nebezpečný. Dokáže uvěznit kola aut, ztížit pochod cestovatelů nebo znehodnotit drahou fotografickou výbavu. Jeho nepatrné zrnka se dostanou opravdu všude, i když zrovna nezuří písečná bouře. Pokud se chcete vypravit na výlet do pouště, dobrými výchozími místy jsou Tozeur, Nefta a Djerba. Milovníci opravdového dobrodružství by se však měli vydat na Saharu z Douzu, Zaafrane nebo Ksar Ghilane, kde je čeká fascinující svět pouštních dun nejrůznějších tvarů a velikostí.

Nikdy se však nevydávejte do pouště sami! A to ani v džípu s náhonem na všechna čtyři kola. Vždy se vyjíždí nejméně ve dvou vozech a úplně nejlepší je, když je řídí tuniští řidiči, kteří jsou na tento terén a jeho zrádnosti zvyklí. Každou výpravu, ať už v autech nebo na velbloudu, je třeba nahlásit Národní gardě, která vám dá k výjezdu povolení. Pokud jedete s cestovní kanceláří tak vám tyto starosti odpadají, kancelář se o všechny formality většinou postará sama. I pěší výlety se musí nahlásit, vždy ale raději využívejte služeb průvodců. Každý kdo touží poznat na vlastní kůži krásu i krutost Sahary by měl být vybaven přípravky na opalování, panoramatickými uzavřenými slunečními brýlemi, péřovým spacím pytlem, nepromokavou podlážkou, kalhotami s volnými nohavicemi, velkým bavlněným šátkem, kterým je možné zakrýt celou hlavu a krk. Samozřejmostí je také voda, které si každý vezme, kolik jen unese. Dobré je mít také vysoké boty, které vás ochrání před škorpiony.

Pokud budete tímto vybaveni, budete moci okusit nocování v beduínském či berberském stanu nebo ochutnat místní placky pečené v horkém písku. Během putování se před vámi může znenadání vynořit bizarní kavárna postavená ze starých kovových krabic a palem. Prostě improvizace v divočině…

- jap -

Další články z Tuniska:
Ksar Haddada
Tunis - Dar el-Bey
Chebika
Tunis - Bab el-Bahr
Nepříliš tuniský Tunis

Článek byl zobrazen 20 829 krát.