Koberce z Kairouanu

Koberce z Kairouanu

Kairouan rozkládající se v oblasti středního Tuniska, je po Mekce, Medině a Jeruzalému čtvrtým nejvýznamnějším islámským centrem na světě. Už po třináct století je střediskem náboženského a duchovního života v Tunisku a jedním z nejnavštěvovanějších měst země. Název města by se dal přeložit jako „Karavana“.

Kairouan založil v roce 670 po Kristu arabský vojevůdce Okba ibn Náfi, který podle legendy narazil v těchto místech na zlatý pohár v písku. Když jej zvedl, ze země pod ním vytryskl pramen čisté vody. Okba nechal na tomto místě vystavět základy města a první mešitu, ze které se však do dnešních dní nic nezachovalo. Původní město bylo zničeno Berbery a svého obnovení se Kairouan dočkal až v roce 694, kdy jej znovu založil Hassan Ibn Noamam. Zlatý věk nastal v 9. století za vlády Aghlabovců, kteří z něj učinili své hlavní město. Na počátku 10. století padlo město do rukou Fatimovců, kteří své hlavní město přesunuli do Mahdie, a Kairouan začal upadat. Ještě ve 13. století se město dočkalo přestavby, ale ta celkovému úpadku nezabránila.

Autor: Keith Roper

V současnosti žije v Kairouanu asi 80 tisíc obyvatel, z nichž převážná část se živí zemědělstvím a řemeslnou výrobou. Proslulé jsou zdejší ručně tkané koberce, jejichž tradice sahá stovky let do minulosti. Koberce jsou buď tkané, nebo vázané, s geometrickými vzory a charakteristická je pro ně červená, modrá a zelená barva. Město je samozřejmě známé také díky svým mešitám a medresám, které jsou cílem poutníků z celého islámského světa. Říká se dokonce, že sedm poutí do Kairouanu dokáže nahradit věřícímu pouť do Mekky, která představuje jednu z pěti základních životních povinností muslima. Díky řadě zajímavostí a památek bylo město v roce 1988 zapsáno na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Návštěvníky při vstupu do města vítají dvě rozměrné cisterny z doby Aghlabovců. Medína je obklopená neproniknutelnými 7 km dlouhými hradbami. První hradby zde byly postaveny v roce 762 po Kristu, ale ty současné pocházejí z 18. století, kdy byly doplněny ještě dvacítkou válcových věží. V současné době mají hradby čtyři brány, kterými se dostanete do centra medíny. Napravo od brány Bab ech-Chouhada se nachází hrobka Sídí el-Garjáního, kterou ve 14. století vybudoval filosof El-Džadíd, ale nyní nese název jeho žáka. Na hrobce si všimněte složitě vyřezávaných dveří, štukové výzdoby a dřevěného stropu.

O něco dále směrem do centra se tyčí mešita Tří dveří pocházející z 9. století, která patří k nejstarším sakrálním stavbám v medíně. Založil ji Mohammed bin Kajruván el-Ma´a fri, ale pojmenovaná byla podle tří portálů – jeden je vyhrazen mužům, druhý ženám a třetí dětem. Průčelí mešity je pokryto kúfskými nápisy a květinovými ornamenty. Hranolový minaret byl vztyčen za éry Hafsovců a proslavil se dvěma slepými oblouky rámovanými modrou mozaikou.

Autor: Keith Roper

V centru medíny, v ulici Rue des Cuirs, se nalézá studna Bir Barouta z 8. století, pojmenovaná podle světce z 13. století. Voda byla a je čerpána pomocí soustavy kol, kterými otáčí velbloud. Mnozí věří, že právě tato studna je napájena pramenem, který v minulosti objevil vojevůdce Okba ibn Náfi. Traduje se, že každý, kdo se ze studny napije, se do Kairouanu jednou vrátí. Půjdete-li od studny dále ulicí Avenue de la République, upoutá vás závija (hrobka) Sídí Sahaba, zvaná také Lazebníkova mešita. Pochází z 16. století a původně byla osmibokou stavbou obehnanou zdí. Tato svatyně byla vystavěna na památku Abú Zamá´a el-Balavího, který byl zabit v bitvě, ještě před založením města. V 17. století nechal stavbu zrekonstruovat Hammud Paša, ale většina architektonických úprav proběhla až v letech 1681 – 1685 za vlády Mohammeda Beje. Na severozápadě komplexu se nachází mauzoleum, které je zastřešeno kopulí. V mauzoleu spočívá hrobka Sídí Sahaba obložená zeleným a bílým mramorem. Rozlehlému nádvoří vévodí minaret z roku 1690 a v 17. století přibyl ještě „fonduk“, neboli hostinec pro poutníky, islámská škola a mešita.

Další hrobkou v Kairouanu je závija Sídí Amr Abbády ozdobená sedmi kopulemi. Byla vystavěna v roce 1860 jako místo posledního odpočinku světce a věštce Sídího Abbády, o němž se dodnes vypráví mnoho legend a příběhů. Kromě věšteb proslul Sídí Abbáda také výrobou rozměrných věcí z kovu. Vytvořil například obří kotvu, velké řetězy a dýmky, které jsou soustředěny kolem jeho hrobky. Jeho dílem byly také dva rozměrné meče, které symbolicky chránily Kairouan před útokem, v roce 1996 je však někdo ukradl. Dnes patří závija Sídí Abbáda k hlavním poutním cílům ve městě.

Na severním okraji medíny se tyčí nejvýznamnější památka Kairouanu a tou je Velká mešita neboli mešita Sídí Okba pojmenovaná podle svého zakladatele. Původní mešita vznikla již v roce 670 po Kristu, ale byla úplně zničena. Převážná část budovy, která je zde k vidění dnes, pochází z 9. století, ale během staletí byla několikrát architektonicky upravena. V současnosti patří k nejstarším a největším modlitebnám v celém islámském světě a je významným poutním místem. Modlitební síň má 17 uliček, které jsou rozděleny řadami sloupů. Kupole zdejšího „mihrábu“ (výklenku směřujícího k Mekce) se pyšní bohatší dekorací, než mají ostatní kupole mešity. Součástí mešity je také minaret vypínající se nad rozlehlým nádvořím, postavený v letech 724 – 728, který se tak řadí k nejstarším dochovaným památkám svého druhu. Do horního patra vede 129 schodů.

Foto: Velká mešita   Autor: David Weekly

Hlavní tepnou medíny je Avenue 7 Novembre, jejíž velká část pochází ze 17. a 18. století. Dodnes je ulice lemována dílnami, kde se produkují tradiční tuniské rukodělné výrobky. Ulice vede také skrz místní súky (trhy), kde to doslova překypuje krámky a dílnami s měděnými nádobami, koženým zbožím a kairouanskými koberci. Nakoupíte zde však také parfémy, oblečení, šperky, pokrývky hlavy a koření.

Také mimo medínu se nachází řada zajímavých památek, které je poměrně snadné obejít pěšky. Určitě byste si měli zajít prohlédnout Aghlabovské nádrže z roku 860, které byly vystavěny na příkaz aghlabovského prince Abú Ibrahíma Ahmeda. Nádrže tvořily část rozsáhlého hydrotechnického systému, který byl považován za jeden z nejvýznamnějších vodárenských děl v tehdejším arabském světě. Díky tomuto mistrovskému dílu bylo město zásobováno vodou a pole kolem Kairouanu byla zelená i během období sucha. Voda v nádržích se shromažďovala během období dešťů, ale přiváděna byla také 35 km dlouhým akvaduktem z Djebel Cherichery. Největší nádrž má průměr 128 metrů a je 4,5 metru hluboká.

Autor: Damian Entwistle

Na okraji města najdete nejstarší dochovanou islámskou školu. Husajnovu medresu zřídil v roce 1710 husajnovský princ Husajn bin Alí. Obloukovým vchodem se dostanete na nádvoří, které je ze tří stran obklopené arkádami. Kolem nádvoří je rozmístěno 11 cel. V roce 1980 byla škola zrenovována a dnes slouží jako radnice. Typickým příkladem kairouanské architektury je také mešita Zitouna, neboli Olivová mešita. Mešita je obehnána mocnými hradbami a její minaret se vyznačuje obdélníkovým podstavcem. Nezapomenutelná bude jistě návštěva Muzea ONAT – Organization Nationale de l´Artisanat Tunisien, které pečuje a množství koberců zhotovených kočovnými tkalci. Na kobercích jsou patrné silné turecké a anatolské vlivy a k nejcharakterističtějším prvkům patří červené pozadí s pestrými geometrickými vzory a bílou výšivkou. Tyto koberce se obvykle vyrábějí z velbloudí nebo kozí srsti. Muzeum ONAT je ideálním místem pro koupi kvalitního koberce, ke každému koberci zde totiž dostanete osvědčení pravosti, s razítkem a údaji o typu, velikosti a datu vytvoření koberce. Kromě prodejních exemplářů si v muzeu můžete prohlédnout i starožitné kousky.

Kasba (pevnost) včleněná do severozápadního úseku hradeb byla v minulosti součástí obranného systému Kairouanu. Nyní však slouží jako hotel disponující vyhřívaným bazénem. Prostory bývalého vězení v současnosti slouží vyhlášené kavárně.

- jap -

Předchozí články z Tuniska:
Sousse – Hannibalova základna
Monastir, moře i památky
Oudna
Nabeul – město hrnčířů
Tunis - Souk el-Attarine

Článek byl zobrazen 9 717 krát.