Sidi Bou Saïd – město Angeliky

Sidi Bou Saïd – město Angeliky

Na severu Tuniska se pár kilometrů severozápadně od hlavního města rozkládá středověké město Sidi Bou Saïd, které je jedním z nejmalebnějších městeček v zemi. Hezké malé bílé domky s modrými okenicemi se vypínají vysoko na útesech, odkud se naskýtá ohromující výhled na Tuniský záliv.

Doporučujeme: ZÁJEZDY DO TUNISKA NA SVĚTADÍLECH

Díky blízkosti hlavního města Tunisu je dnes Sidi Bou Saïd považováno za jedno z Tuniských předměstí, než za samotné město. Město bylo pojmenováno po súfijském světci Sidi Bou Saïdovi, který žil ve 13. století. Ten se zde usadil na zpáteční cestě z Mekky. Od té doby se vesnice dříve známá jako Jabal el-Menar stala centrem súfismu a přitahovala návštěvníky z nejrůznějších koutů země. Kolem jeho hrobky byli pochováni ještě další súfisté. I když k hrobce v současnosti již neproudí zástupy poutníků, hrob je společně se sousední malou mešitou stále v centru zájmu muslimských věřících.

Na počátku 18. století zde na popud Hasana Ibn Aliho Beje byla vystavěna mešita, do které se vcházelo velkolepou branou a po schodišti. V 19. století si tu pak nechal postavit letní sídlo Mahmud Bej. Krátce nato kouzlo tohoto nádherného městečka protkaného úzkými dlážděnými uličkami objevili zámožní Tunisané, kteří zde nacházeli útočiště před letním vedrem. Jedním z prvních Evropanů, který se zde usídlil, byl baron Rodolphe d´Erlanger, jež byl členem zámožné francouzské rodiny bankéřů německého původu. Poprvé do Tuniska zavítal ve svých 16. letech a tak si jej zamiloval, že svou kariéru bankéře vyměnil za malířský stojan.

Právě jemu město také vděčí za svůj unikátní modrobílý nádech. Všechny dveře a okenní rámy ve městě jsou modré a na první pohled vypadají stejně. Ve skutečnosti se však liší nejen svou velikostí, ale hlavně dekorací. Bílé zdi tomu všemu pak vytvářejí nádherné pozadí. Zdejší architektura se tak velice podobá architektuře řeckých ostrovů. Sidi Bou Saïd působí velmi romanticky a je tak jednou z nejkrásnějších vesniček u Středozemního moře.

Další významnou osobností v dějinách Sidi Bou Saïd byl August Macke, který zvěčnil na svém obraze známé Café des Nattes. Tento obraz se o několik let později stal přímo symbolem Sidi Bou Saïd. Café des Nattes je i dnes vyhledávaným podnikem těšícím se velké popularitě, ve 20. letech minulého století na něj však nedali dopustit především avantgardní umělci. I dnes si v něm můžete pochutnat na tradičním mátovém čaji s piniovými semínky. Přes den bývá kavárna zaplněna především turisty, večer a časně z rána ji pak obsadí místní obyvatelé. Výzdoba interiéru se za ta léta nijak významně nezměnila, na stěnách visí nažloutlé fotografie, které ukazují slavné hosty, jež sem v minulosti zavítali.

Centrum Sidi Bou Saïd tvoří stejnojmenné náměstíčko, lemované kavárničkami a krámky se suvenýry. Okouzlí vás svým prostým stylem, romantickými zákoutími, bílými zdmi domků s modrými dveřmi a tepanými mřížemi v oknech. Vše je navíc obklopeno záplavou květů buganvilií, které dodávají místu orientální nádech. Od doby, co město navštívil švýcarský moderní malíř Paul Klee (1879 – 1940) se vesnice ještě více rozrostla a zkrásněla. Stejně jako tomu bylo i v minulosti, také dnes toto městečko navštěvují cestovatelé a dobrodruzi, ale také umělci a intelektuálové. V Sidi Bou Saïd se dokonce natáčel jeden z nezapomenutelných filmů o krásné Angelice a Joffreyovi de Peyrac – Angelika a sultán.

Palác Dar el-Annabi je stejně jako mnoho dalších ve městě otevřen pro veřejnost. Tento 300 let starý dům má 55 místností a z jeho teras se naskýtá strhující výhled na scenerie města a zálivu. Určitě odtud uvidíte i maják stojící na místě původního starého ribátu z počátku 9. století. Ten společně s ribátem ve městě Sousse a Monastir sloužil po několik staletí jako obranný systém pobřeží Tuniska. Kromě Café des Nattes můžete navštívit ještě další kavárnu Café Sidi Chabaane. V roce 1870 byla v těsném sousedství kavárny vystavěna „závija“ – hrobka, která je spojována s mystickým básníkem a hudebníkem Sídím Še´bánem. Ve městě se rovněž vyplatí navštívit rybářský přístav a jachtařskou marinu, odkud je možné obdivovat panorama celé vesnice ponořené do bujné zeleně.

V bývalém paláci Dar Ennejma Ezzahra dnes působí Centrum arabské a středomořské hudby. To bylo vybudováno v letech 1912 – 1922 pro barona d´Erlangera. Palác byl navržen tak, aby nenarušoval ráz vesnice, vyrostl na úbočí svahu s výhledem na moře a vesnici. Kromě zajímavé architektury a nádherných zahrad se zde nachází muzeum vystavující tradiční hudební nástroje a uchovávající sbírku několika starých záznamů arabské hudby. Sám baron d´Erlanger se jako milovník muziky významně zasloužil o uspořádání prvního Kongresu arabské hudby, který se konal v roce 1932 v Káhiře. V parku, jenž palác obklopuje, stojí baronova hrobka.

Sidi Bou Saïd se proslavilo také ptačími klecemi, které vypadají jako miniaturní mauzolea. Vyrábějí se z drátů a často se natírají na bílo. Tunisané totiž doma rádi chovají ptáky, zejména kanárky, s ptačími klecemi se proto setkáte téměř na každém kroku. Prázdné klece je pak často vidět i na recepcích v hotelech, kde slouží jako ozdoba nebo poštovní schránky. Pokud si tedy chcete z města odvézt nějaký typický suvenýr, je ptačí klec správnou volbou. Jestli ale toužíte spíše po nějakém dobrém jídle, navštivte zdejší malé krámky, které jsou plné výtečných koblih či „brik“ s mandlemi. Stánky s ovocem nabízí šťávy z čerstvého ovoce či mléčné koktejly. Vynikající dary moře můžete ochutnat v restauraci Le Pirate u přístavu. Ze Sidi Bou Saïd je to velmi blízko jak do Kartága, tak i do hlavního města Tunisu. Snadno se sem dopravíte vlakem TGM.

- jap -
Foto: Véronique Debord-Lazaro

Předchozí články z Tuniska:
Mahdia – dílo Spasitele
Kartágo - návštěva starověké metropole
Bizerte – nejfrancouzštější město Tuniska
Cap Bon - zahrada Tuniska
Rue du Pacha, Tunis

Článek byl zobrazen 7 832 krát.